Použití pojmu přízvuk ve větách.
Byl to zamlklý, puntičkářský člověk, věčně trochu nabručený a hovořil se silným aberdeenským přízvukem. Muž tento, jako i paní Stapletonova, mluvil dobře anglicky, avšak s podivným sykavým přízvukem. Naschvál zdůrazňoval svůj cockneyský přízvuk, protože to jeho slovům dodávalo jízlivost. Mluvil s americkým přízvukem, jejž však neprovázely žádné výstřelky ve vyjadřování. Mluvilať dokonale po česku s lehkým přízvukem polským, který byl hudbou v její slovech. Vysvětlíte mi laskavě, co tady děláte? řekl se silným skandinávským přízvukem. Když pan Prošek k nim došel, pozdravili ho po německu, každý jiným přízvukem. Radostně jasný přízvuk jeho a jejich společné nadšení mluvily samy. Hej, musíte mi pomoct! zařval se zřetelným americkým přízvukem. Mluvila li vážně, byl v tom přízvuk něžný, přesvědčivý. Zbytek vyslovil s velice špatným francouzským přízvukem. Jeho skotský přízvuk zadrkotal jako hůl o laťkový plot. Mluvil vždycky podrážděně a s cockneyským přízvukem. Angličtina Liv je perfektní, bez jakéhokoli přízvuku. Slyším ve vaší řeči přízvuk mnoha přístavů. Měkký hlas nesl zřetelnou stopu cizího přízvuku. Podle přízvuku jsem poznal, že je z Kuvaie. Mluvila jsem prudce a s tichým přízvukem. Jeho angličtina měla silný přízvuk. Tak přizvukovala žena svému muži. Její přízvuk čistě francouzský. Opatrně, jemně, ale s přízvukem. Jeho přízvuk byl sotva znatelný. Ostatní souhlasně přizvukovali. Britský přízvuk na US AM.
Pro zajímavost:
