Hledáte tichý = klidný, jemný, němý, mlčenlivý, pokojný?

Použití pojmu pokojný ve větách.

Slova kázání mu pokojně proplouvala hlavou jako nezřetelné bublání, které skoro neslyšel. Už jsem slyšel praskot hořícího dřeva! Vtom se lampa umoudřila a začala pokojně svítit. Flory šel ted pomalu a kouř jeho dýmky stoupal svisle vzhůru v pokojných obláčcích. Pokojně jel opět několik dní, až přijel do oudolí, z něhož nevěděl jak vyjeti. Pan kantor se trochu zarazil, ale zůstal pokojně sedět, dívaje se, co budou dělat. Shledala, že jí skutečně lépe sluší a cítila se tím pokojnější. Já na to pokojně, aby ku protokolu se přikročilo, že se to vyjasní. Jednou se toho snad přece dočkáme, do té doby již buďte pokojná. On byl zasmušilý, ale pokojný, jedině mne o podobiznu mou žádal. Místo aby jednal vojensky nebo pokojnými prostředky , nedělal nic. Uvěřil tedy poněkud svému snu a mnohem pokojněji bral se dále. Michal kráčel zatím pokojně cestou, kudy byl do města přišel. Než navzdor své chudobě žil se svou ženou pokojně a svorně. Pouze Rumuni byli pokojní, jejich malé poloironické úsměvy. Ale Petr sebou ani nehnul a pokojně si čerta prohlížel. Naoko jsem byl pokojný, ve mně však burácela nevěra. Detektiv Pilbauer kráčel mlčky a pokojně před ním. Tiše odešla a Bára si pozpěvovala a byla pokojná. Jistěže mého, pane, zabučelo zvíře pokojně. Několik dalších dnů uplynulo docela pokojně. Jaké veliké oko, pokojné jako pohled hovada. Nebylo vyhlídky na pokojné urovnání sporu. Řev ho neprobudil pokojně pochrupoval dál. Otec pak se svými dětmi žil pokojně. Tesař Martínek pokojně mrká do okna. Starý předl a usmíval se pokojně. Bledá tvář jeho byla pokojná. Venku bylo vše ticho a pokojno. Vlastně až příliš pokojně. Byl to pokojný dům.

Pro zajímavost: