Použití pojmu usoudit ve větách.
Hoch odcházel zvláštními šouravými kroky, podle nichž jsem usoudil, že trpí ochabnutím páteře. Usoudil jsem, že byste takové opatření nepodnikal, kdybyste se nemusel obávat nějakého nebezpečí. Hned jsem z toho usoudil, že Straker vedl dvojí život a vydržoval druhou domácnost. Usoudil jsem, že člun nemůže být příliš daleko, ačkoli jej nikde není vidět. Byly identifikovány jako její a usoudil jsem, že tělo od nich nebude jistě daleko. Vrátnému neušlo, jak jsem zbledl, a usoudil, že mám asi nějaký důvod k obavám. Ford usoudil, že to je ten správný dramatický moment pro vstup na scénu. Ale ovšem v pravdě lékař venkovský, jak jste velmi bystře usoudil. Usoudil jsem tedy, že musím pátrat v parku, chci li něco objevit. Usoudil jsem, že starcova slova připouštějí jen jeden výklad. Měli právo usoudit, že to bylo dost dlouho a že to už stačí. Usoudil jsem proto, že nemohli odplout příliš daleko. Ano, myslím, že můžeme klidně usoudit na drožku. Arthur a Ford usoudili, že bude jistější zdrhnout. Bylo by lepší, kdyby to nechápala, usoudil. Takže tě láká na návnadu, usoudila jsem. Chce to začít s něčím menším, usoudil. Usoudil jsem tedy, že se zvonek porouchal. Možná ho to na chvíli zklidní, usoudil. Myslím, že chvíli vydrží, usoudil. To zní příšerně, usoudil Marvin. Pánbůh jinak usoudil, byl chlapec. Usoudil jsem, že je postačující. To je šílenství, usoudila Mella. Usoudil jsem, že je to lucerna. Meningitis páteře, usoudil. To je fuk, usoudil Zafod.
Pro zajímavost:
