Použití pojmu rozčilený ve větách.
Neočekávaná a téměř nevysvětlitelná návštěva z vesmíru však naprosto ospravedlňovala jeho rozčilení. Naučila se nestřílet z obou hlavní najednou, ale samým rozčilením nedokázala pořádně zamířit. Musel být pořádně rozčilený, když tu zapomněl dýmku, které si zřejmě neobyčejně cení. Na verandě kanceláře se objevil jeden z Ellisových písařů a ted tam rozčileně nadskakovat. Přírodozpytec gestikuloval živě při tom, a již také rozčilen poskakoval před milenci. Neklan, rozčilený světem, rozvířeným světem, národním naším životem, unáší mě. Stangerson zdál se býti tím velice rozčilen, ale Drebbera zdálo se to spíše těšiti. Otázku poslední kladl mi několikrát, a vždy hlasem, jenž se chvěl rozčilením. Host vyskočil z křesla a v neovladatelném rozčilení začal přecházet po pokoji. Měl nezdravou barvu a řídké, narezlé vlasy se mu zřejmě zježily rozčilením. Náš Illir byl silně dojat, tiskna mi v rozčílení ruku silnou pravicí svou. Viděla pana Barkera, hrozně bledého a rozčileného, když vyšel z pracovny. To buď svědčí o nedbalosti, aneb o rozčilení a spěchu vystřihovače. Ale on utíká! Utíká! volala Elizabeth a rozčileně přešlapovala. Nejsem ještě dosti silný, abych snesl mnoho hluku nebo rozčilení. Manžel její i tchýně činili to beze všeho rozčilení a obětí. Zavládlo rozčilení a odevšad se ozývalo pohoršené mlaskání. Chudák stařec byl bílý jako křída a třásl se rozčilením. Jak večer plynul, začínalo být jeho rozčilení až trapné. Myši rozčileně ťapkali ve svých pojízdných sklenicích. Jsem ale trochu rozčilený, a tak mi to musíte odpustit. Celý její zevnějšek svědčil o krajním rozčilení. Paní Hudsonová, celá rozčilená, štkala na chodbě. Určitě jste z toho všeho ještě trochu rozčilená. Toho všeho bylo svědkem rozčilené lidstvo na Zemi. Elizabeth byla samým rozčilením úplně ochromená. Standa div nesklouzl rozčilením z beder Pepkových. Poznal jsem však, že je Nešika velmi rozčilený. Hned po jeho zmizení byla strašlivě rozčilená. Chová se velice podivně a je hrozně rozčilen.
Pro zajímavost:
