Použití pojmu mrak ve větách.
Když prudký vítr rozežene cáry mraků, na horách se zableskne bělostná sněhová pokrývka. Takové nenadálé setkání rozsvítí obličej jako oltář a odžene mraky nejrouhavější. Noc byla větrná a cáry mraků co chvíli zastíraly měsíc, stojící téměř v úplňku. Mrak nad jejich hlavami nebyl nikdy tak temný a beznadějný jako počátkem léta reku. Ač se začal náramný vítr zdvíhati a mraky se stahovaly, my kráčeli mužně dále. Lhostejno asi komu obloze, mrakům, řece, večeru nebo třebas té doznělé hudbě. Čul z toho nějakou bódu a tak byl nevoblomnej a tvrdej jak Mrákotínská žula. Chtěli bychom spát na ploché střeše, ale na obloze se honí dešťové mraky. Vál větřík, mraky se honily po obloze a čas od času zakryly srpek měsíce. Mrak padá, mrak padá na zelené háje, černá noc pokryje ty slovenské kraje. Sotva viditelné mraky nízko nad hlavou letěly k východu jako smečka chrtů. Když vítr na okamžik odfoukne příkrov mraků, spatříme zasněžené hory. Pozoruji rychle letící mraky prozářené měsícem, poslouchám hukot řeky. Temné strašidlo, jako ohromný mrakodrap, vedle něhož se zjevuje ona. Umřel?! Čas i prostora se zmracily a osudu mrakem všesvět obvily. Černý nehybný mrak jako čedičová stěna mezi zemí a oblohou. Měsíc probleskl trhlinami mrakův, plujících po nebi. Za půl hodiny opět takový mrak a opět taková zhouba. Vtom začalo pokrapovat a slunéčko se skrylo za mraky. Ji jen vidím v obraznosti, Ji též v šedé mrákotě. Na obzorech politických stoupá mnohý temný mrak. Mlžné záclony ukotvily mraky ke špicím střech. Děsné mraky zetměly rozložité koruny stromů. Hrozivý mrak zmizel z vermisského nebe navždy. Potom si lehne a upadne do polovičních mrákot. Třepotali se nad ním jako mnohobarevný mrak. Nízké mraky zažehnul ohnivý západ slunce. Vítr utichl a mraky zlověstně potemněly. Nebe nade mnou bylo plné mraků a světel. Kvítí záhy uvadlo a nebe zkalil mrak.
Pro zajímavost:
