Použití pojmu neviditelný ve větách.
Neviditelný čókra, který venku popotahoval za provaz stropního vějíře, v té výhni pomalu usínal. Čas jde, odchází, bez zastávky, nezadržitelným tempem neviditelného kouzla v nekonečném prostoru. Lampa ve tvaru stříbrné holubice visela na téměř neviditelném zlatém drátku uprostřed pokoje. Zamyšlen seděl Ludomír ve svém pokojíčku, an tu někdo neviditelný dvéře otevřel a zavřel. Jeho neviditelnost a tajuplnost, s jakou byl spojen, činila organisaci tu dvojnásob strašlivou. Jediná Kazimíra chtěla to mocné slovo vyslovit, an jí v tom někdo neviditelný bránil. Flo se uvelebila na kořenech a vrčela na neviditelné tvorečky nahoře. Vlak se vnořil do lesa a o okenní skla pleskaly neviditelné větvičky. Neviditelné ruce nosily na stůl jídla, jichž na kolikero bylo. Jeho hrůza provoněla vzduch jako horká, neviditelná mlha. Vítr půlčíka štípal, kousal jako neviditelné zvíře. Vždy na samém okraji událostí, téměř neviditelný. Visel ve vzduchu a byl sám sobě naprosto neviditelný. Vyslovil jsem slovo, které mne učinilo neviditelným. Ani ne tak neviditelné jako nepovšimnuté, Watsone. Už hezkou chvíli jsme byli hodní a neviditelní. Vyhnala by ho nebo odsoudila k neviditelnosti. Tvé oči jsou mými neviditelnými fetiši. Neviditelný osud svazuje tvrdá vlákna. Doufal jsem, že se stanu neviditelným. Má neviditelnost přestala působit.
Pro zajímavost:
