Použití pojmu vítr ve větách.
Když prudký vítr rozežene cáry mraků, na horách se zableskne bělostná sněhová pokrývka. Ač se začal náramný vítr zdvíhati a mraky se stahovaly, my kráčeli mužně dále. Průzkumnice trhu okamžitě zvětřila, že vítr změnil směr, a pustila se do Forda. Mají dvě drchničky k přikrytí pro všecky, do světničky věje vítr, kudy chce. Dnes zase vítr zpívá a odvívá všechen zármutek, již se brzy viátím k Tobě. Zakymácely se dveře, vítr z ulice zasvištěl, z chodby vcházeli tři mladíci. Dni byly delší a slunce mocnější, teplý vítr sežíral sníh na stráních. Vítr bodal Arthura do očí i uší, řídký zatuchlý vzduch mu svíral hrdlo. Když vítr na okamžik odfoukne příkrov mraků, spatříme zasněžené hory. Venku skučel vítr a déšť bubnoval do oken a stékal po jejich tabulích. Sir Jindřich je otevřel, a chladný vítr noční zavál nám do tváří. Přesto se zvedne východní vítr, takový, jaký ještě Anglie nepoznala. Ptáci ti ho nezanesli, vítr ti ho nezavál, já si ho na srdci schoval. Jinak je veškerá práce domem na písku, který povalí první vítr. Jsou tam stopy hrobů, ale pískové jich krovy vítr dávno rozmetl. Zimní vítr čeří chladnou vlnu, Studeným zjasněnou svitem luny. Vitriol se do něho všude zažíral a odkapával z uší a z brady. Vítr teskně skučel ve starých práchnivějících rozvalinách. Venku stále ještě kvílel vítr a déšť lil a bušil do oken. Já jsem vítr a každého, kdo mi v cestu přijde, roztrhám. Vítr půlčíka štípal, kousal jako neviditelné zvíře. Studený, suchý vítr mi cuchal vlasy, propletené korály. Atmosféra byla příliš řídká a vítr příliš silný. Vítr si dutou lebkou hrál, jakby se mrtvý z hloubi smál. Déšť bil mi do tváře a vítr svištěl mně do uší. Jakoby Jean Claude byl vítr zhášející oheň Padmy. Studený vítr mi vmetl plášť do prázdné náruče. Starost i smutek rozehnal vítr a rozepjatá křídla. Vanul prudký vítr, který mně připomínal orkán. Vítr zaječel hlasitěji, ale nezměnil její směr.
Pro zajímavost:
