Použití pojmu maminka ve větách.
Lidunka byla obdrženým lístkem od maminky překvapena takové potěšení se jí ještě nestalo. Chlapec poslechl, a přistoupiv k doktoru, zkroušeně ptal se ho, jestli maminka neumře. Upokojil jsem je, že napřesrok, až tu maminka bude, dvojnásobně od ní dostanou. Kupodivu, stále se mi vtíral obraz moře za dávného pobytu v Bretani s maminkou. Když o vteřinu později přišel k sobě, zjistil, že vzlyká a volá maminku. Já ale chci, abys mi říkal maminko a strejčkovi otče, když jsi náš synek. Ale nesmrtelnost svěříme maminkám a mějme v ní nejzaslouženější podíl. Jsem už tak velká jako maminka a hlavy naše se sbližují v stejné rovině. Ty moje milá, staromódní maminko, tak já tedy přijdu, když to musí být. Vlastně by to bylo nejkrásnější, kdyby žena dovedla být muži maminkou. Chodívala každého rána s maminkou na Petřín v důvěrném povídání. Stará maminka usíná do věčného ticha uspaná ukolébavkou své dcery. Maminka Žofinčina, kulaťoučká, maličká, častuje nás čokoládou. Dlouhé sukně bych teď již měla ráda, a maminka mi je nechce dát. Maminko a tatínku, kdybyste viděli, jak se všecko tady proměňuje. Maminka pocházela z moravského městečka, její otec byl lékařem. Maminka má byla z jejich druhu, z jejich řady, ze stejné končiny. Ubohá maminka napracovala se pro mne, že ani mysliti nechci na to. Anna maminku lehounce líbala a konci prstů hladila, aby ji uspala. Modlil se za tatínka, za maminku a za mne, abych se brzy pozdravil. Anna uspávala maminku jemným dotykem prstů a rtů a myšlenkami. Maminka Šliková otevřela okno k Vltavě a dychtivě naslouchá. Maminka mi musí zpívat o Mnislavu a Běle, a pláču nad nimi. Maminka cítila blaženost poslední přítomnosti na světě. Často stojíme u okna s maminkou večer a díváme se na ně. Milá maminko, já za nic na světě od Oldřicha neupustím. Můj dědeček Petr Knězek strašně miloval její maminku. Teď hraje v dlouhých zimních večerech i maminka s námi. Naše maminky v mých letech toužívaly po klášteře. Poslouchejte, maminko, tatínku! volala Francia do okna.
Pro zajímavost:
