Použití pojmu růže ve větách.
Za kameny, mezi hromadami písku, všude vystrkuje růžky prapodivná květena, odborníky zvaná sukulentní vegetace. Sladkou vůní dýšou květiny, listy stromů tichúnce ševelí, puká touhou závit poupěte růžového. Anna spatřila zelený trávník u bílého domu, záhony růží, vysoké modré nebe, zapadající slunce. Tváře se jí zapálily nádhernou, jemně růžovou barvou, jako předčasně otevřené makové poupě. Kariérou se rozumí postup v pracovním zařazení, popřípadě vzestupná dráha vůbec Růžička,. Byla to obyčejná červená růže, jakých bylo na zahrádce plno, a nebyla právě nejkrásnější. Ležela tu bez hrdla, otočená růžovým hedvábným papírem, pečlivě ocpaná dřevěnou vlnou. Přiblížil tenkou svíčku k hlavičce dýmky a kouř začal vesele probublávat růžovou vodou. Panímáma nakupovala celé balíky obrázků, růženců, figurek a rozličných jiných dárků. Růžová krychle zamrkala a rozplynula se, opice odpluly kamsi do nějakého lepšího rozměru. Den, jenž byl díky nepřítomnosti Garanga takovým fiaskem, začal vypadat mnohem růžověji. Růžové světlo ozářilo spící její líčko a sladká hudba vzbudila ji z libého spánku. Jak je utopena v banálním přepychu v domě, mezi módními nádherami, růžovým hedvábím. Babička zatočila růženec okolo ztuhlých rukou zemřelé, dívala se jí dlouho do tváře. Sotva udělala deset kroků, tu se strhl tak přenáramný křik, že Růžence uši zaléhaly. Vadnoucí růže? Červánky? Požár? Rozlitá krev? Nic z toho, a přece odstín toho všeho. Měla pláštěnku z černého hedvábí s vodovým leskem, podšitou atlasem růžové barvy. Jeden dostal tedy růženec, druhý šátek, Barunka ale co nejstarší vždy nesla mošinku. Permoníci takovou růži utrhli a dali královně, ona k ní voněla, ale růže nevoněla. Chtěl zavřít okno a uviděl v zahradě Jiřinku, jak zamyšleně sedí a škube růži. Kolem dokola pnuly se sloupy z bílého mramoru, ovité růžemi, jerichem a břečtanem. Holmes však upadl do stavu jakési zasněnosti mechovou růži stále svíral v prstech. Ale Jindřich se zarděl, zavřel římské právo, schoval růži do kapsy a šel domů. Jaromír a Jaroslav Růženku na rukou nosili a Růženka bratrům pomyšlení udělala. Jeho žena by samozřejmě chtěla popínavé růže, ale on dával přednost sekyrám. Růžová očka mu svítila a hebký bílý kožíšek jiskřil statickou elektřinou. Tyto krůpěje schovám co důkaz tvé náklonnosti a pokropím jimi krásnou růži. Jsem tomu ráda, že máš děvče děvče obveselí stavení, jako růže zahrádku. Růženka chovala ptáka co drahý poklad, jenže do smrti více slova nepromluvil. Tady je ta štěrková cesta a pod těmihle růžovými keři jsem zůstal ležet.
Pro zajímavost:
