Použití pojmu Chrám Matky Boží v Paříži ve větách.
Mám tu smůlu, že bydlím hned vedle chrámu Matky boží. Tenkráte nebyly ještě chrámy, a mladá matka své dítě Bohu obětovala pod šírým nebem. Ty jsi byla chrámem učení Husova, když tu našim otcům hlásal boží slova. Svatá Marie, matko boží, nevím čím začít. Sbohem! Tvá upřímná matka Božena. Sbohem! Tvá upřímná matka Božena. Příběh strašidelného zvoníka a krásné cikánky, na jehož pozadí je romanticky vykreslena středověká Paříž. Jen takové ženy budou pak důstojnými matkami, opravdovými ženami a neocenitelnými družkami svých mužův. Sám ještě dítě, musel, když matka pracovat ještě mohla, bratříčka opatrovat, jako statná chůva. Proto moudrá matka nepodává dítěti před samým uložením ani bonbonů ani čokolády, ani koláčů. Jestliže však matka vedla náklad nedobrovolně na výživu svého nemanželského dítěte, smí dle. Měly ovšem strach před matkou, ale mlsnost zvítězila odevzdavše vězně Krásce, rychle odběhly. Taková matka přímo vybízí své dítě, aby se dopouštělo nepoctivosti, podvodu, klamu a šalby. Zákon předpokládá, že matka prostředků nemá, poněvadž také jejím jměním vládne manžel. Mančinka plakala, ujišťujíc matku, že byl zajíček dobrý, a panímáma pořád se uplívala. Podvakrát se stalo, že se nevlastní matka na ubohého hocha zcela bezdůvodně surově vrhla. Zemře li otec, nemá v Rakousku matka neobmezeného práva státi se poručnicí svých dítek. Neumí li matka sama oči vystřikovati, ať neotálí v takovém případě povolati lékaře. Jsou vychovávány, aby byly jen manželkami, hospodyněmi a v nejlepším případě matkami. Nemá li matka přes přísnou životosprávu přece dosti mléka, smí dítě přiživovati. Matka musí bedlivě také k tomu přihlížeti, aby chůva její ve dne kojence neuspávala. Franclina matka posud říká kávě černá polívka, a pije ji, jen když mne navštíví. Byl vychrtlý, nervní a hnědý jako doutník, protože jeho matka pocházela z jihu Indie. Tu bědovala matka a vlasy z hlavy sobě trhala, ubohého Heřmana ale více nevzkřísila. Po modlitbě šly spat a vandrovní také, matka ale neulehla dříve, až všickni usnuli. Svěží vzduch horský a blahodějná vůně smrkův nahradily děvčátku chůvu i matku. Všemožně se matka přičinila, by mu tu myšlenku vymluvila, ale on zůstal při svém. Po uplynutí této doby musí matka pomalu dítě přiživovati a prsu svému je odvykati. Kéž by to byla poslední slza, která padla z Věřiných očí na pařížskou dlažbu. Jest to list papíru, k němuž připevnila zarmoucená matka svitek dětských vlásků.
Pro zajímavost:
