Použití pojmu končit ve větách.
Končilo na odpočívadle, naproti dalšímu, mnohem honosnějšímu schodišti, které vedlo nahoru z přední haly. Obvyklá pitka, jíž zasedání lóže zpravidla končívalo, byla tentokrát krátká a poněkud stísněná. Na choulostivé otázky odpovídal dlouhým hlučným smíchem, který končil hlasitým výbuchem škytavky. Nemáte tušení, jaký pro nás jména takovýchhle evropských měst mají zvuk, v téhle končině. Kdybyste se tam porozhlédl, našel byste v těch končinách dodnes spoustu Smallů. Svíjel se a dlouhé, pavoučí končetiny se třásly pod dopadajícími ranami. Jakási hranice, sbližující lidi, generace, srdce, události, končiny, věci. Stopy končily na asfaltové cestičce vedoucí k vratům capletonské stáje. Potkáváme prvního člověka v těchto pustých končinách, pasáka ovcí. Francouzi v těch končinách vedli jednu ze svých permanentních válek. Tři bledé tváře v těchto končinách zřejmě mé ještě nespatřil. Mnozí lidé končili sebevraždou, aby sami unikli všeobecné zkáze. Snažila jsem se pohybovat pomalu, nemotorně pohybovat končetinami. Myslil jsem, že je vše skončeno, jako mnohé jiné se končívalo. Maminka má byla z jejich druhu, z jejich řady, ze stejné končiny. Vše naše! Přes dálné nivy, končiny k nám vlašťovička letí. Aby to skončilo? Mezi námi nebylo co končit, opáčila chladně. Nad okrajem útesu, kde končila pěšina, se ukázala jeho hlava. Nadě Končalové a především paní Dagmar Bečkové, prom. Zamával šesti končetinami a vydal uši drásající řev. Jeho vliv ale končí s hranicemi parnifourské posádky. Po dvou mílích cesta končila u brodu mělkého potoka. Ani otroci nebyli v těchto končinách častými hosty. Byla krátká a končila mohutnými ocelovými dveřmi. Zatím tedy končím, beztoho Ti táta bude brzy psát. Byla vždy dlouhá, protože končila teprve květnem. Toto jest svědectví o větru v našich končinách. Lépe řečeno končí možnost samostatného pohybu. Den končil v poklidném jasu a zářivé nádheře. Do žádné z těch končin jsem se však nechystal.
Pro zajímavost:
-ä- německy
