Použití pojmu letohrádek královny Anny ve větách.
Uvažoval jsem, zda pochází z doby královny Anny nebo krále Jiřího. Domněnka skoro pravděpodobná, že praděd Ignác Knězek byl otcem Augustýna Šlika, tatínka Anny Šlikové. Jednou vejde král se Šternberkem do Velenčiných pokojů, v kterých co nastávající královna bydlela. Anna spatřila zelený trávník u bílého domu, záhony růží, vysoké modré nebe, zapadající slunce. Anna tiše mluvila, uklidňovala ho, přesvědčovala ho, že opravdu tak vše bylo dobře zařízeno. Vy tu nejvznešenější královnu se stolce svatého taháte, činíce zní tu nejsprostší děvku. Pravdu jedna je nyní královnou slunce, druhá královnou měsíce a třetí královnou větrů. Anna, i když jsem všecko házel přes palubu, rozuměla mé proradné duši, zápasící duši. Zpovídá se nám dvěma, Anně Šlikové, kterou zbožňuje a mně, kterou má sestersky ráda. Ten věnec si vzala královna domů, něco rozdala mezi přástevnice, něco nechala pro sebe. Když se Tonda loučil s Annou, světlo luny vykouzlilo na Vltavě medově světlé varhánky. Nejkrásněji však byl okrášlen letohrádek, kde Milada největší část dne sedávala. Permoníci takovou růži utrhli a dali královně, ona k ní voněla, ale růže nevoněla. Anna mívala snové stavy, jež se snažila ovládnouti, aby se přizpůsobila skutečnosti. Když jsem se tehdy vracela domů, potkala jsem na rohu Jindřišské ulice Annu Šlikovou. Konečně mu přišlo na rozum, aby tu za královnu ustanovil, která ho nejvíc miluje. Návraty Janovy k Anně netrvaly, vždy uvěřil v ryzost nových útoků na své srdce. Anna šla od moře, jak kdysi snili s Janem na smaragdovém trávníku pod Karlštejnem. Tato mu pověděla pravdu, ačkoli neřekla, že ona a královna jsou toho příčinou. Je způsob, že musí dát král královně vrkoč vrkoč vyhlíží jako homole cukru. Ze spisu jeho, věnovaného královně anglické Kateřině manželce Jindřicha VIII. Dítě všecko spraví, věř mi Anno, dítě se stane v rodině osou všeho dobrého. Všimla jsem si, jak se Anna Šliková začervenala, když pohlédla na rukopis listu. Nebudiž mi nic vyčítáno, Anna ať nevyčítá nic sobě ani mně, ale této době. Přešel rychle pokojem ode dveří k oknům, když se vracel, byl sám, Anna odešla. Slyšela jste naše písně, Cagareli tančila úžasně pro vás, Anno, už je mrtva. Myslil ale, že pořád ještě sní, když svou královnu před sebou státi viděl. Anna mě poslala, čili propustila mě do ciziny, abych poznal svět, daleko, daleko. Když jsem řekla své jméno Anna Knězková, zasmál se a napřímil se v křesle. Anna se též bavila, vysmívala se mu a přece jí útoky mladého muže lichotily.
Pro zajímavost:
-ä- německy
