Použití pojmu deková fuska ve větách.
Přívětivým usmáním a pokynutím hlavy děkovala ona a tím srdce jejich k sobě naklonila. Jen naprosté převaze svých letců mohou Labanci děkovati, že tyto ztráty nebyly větší. Milostín a Kráska děkovali bohům, že z takového neštěstí vyvázli, a putovali dále. Petr, ač by rád byl koláče jedl, také se děkoval, připomínaje si mistrův zákaz. Nejdřív děkovali bohům a potom Čestmíru, kterého by byli všemi dary zahrabali. Slavomil měl velké potěšení, děkoval otci a hned se do svého zámku stěhoval. Otočil se, zamířil domů a děkoval Bohu, že už nemusí poslouchat její hlas. Děkovali Bohu, že je z nebezpečenství vyvedl, a žili spokojeně až do smrti. Všickni ustrnuli Lída však v srdci vroucně holoubku za dobrou radu děkovala. Oba vzali nyní Soběslava za ruce a slzíce za jich vysvobození děkovali jemu. Tobě bude mít co děkovat, bez tebe nebyla bych na pravou stopu přišla. Vroucím políbením děkoval Libor své milence, a ona pospíšila domů. Všickni děkovali v srdci dobrým kmotřinkám, a pak se brali do zámku. Vojtěch přisvědčil, že tuze, šel a políbil jí ruku a děkoval se. Vdova srdečně děkovala mlynářce a Bohu, že jí pomoc seslal. Všickni tři se objímali a děkovali Bohu za své vysvobození. Ulekaná vdova klekla na zem a děkovala Bohu za poslanou pomoc. Matka děkovala Pánubohu, že jí takového dobrodince seslal. Jaká to radost, jaké to Bohu děkování, popsat nemožno. Popelka děkovala dobré tetce a šla s klubkem domů. Maruška jí chtěla děkovat, ale už jí nebylo. Ladislav je na svobodě, bohu budiž děkováno. Mluvil jsem vážně, když jsem mu děkoval. Barbarský král děkoval své štěstěně. Dejž to Pán Bůh, děkovali předešlí. Rukou potřepáním děkovali se vojáci. Není zač děkovat, pronesl Marvin. Až na věky! děkovali předešlí. Jestli je vezme, mohou ti děkovat.
Pro zajímavost:
