Použití pojmu hřbitov ve větách.
Na hřbitově kolem otevřeného hrobu při prostých, tichých obřadech stáli jen maminčiny nejbližší. Při zapadajícím slunci neslo několik sousedů rakve jejich vzhůru do kopce na hřbitov židovský. Přes zeď hřbitova na zad celým obrazem jest viděti dalekou, tichou, osamělou, pustou krajinu. Přes zeď hřbitova nazad celým obrazem jest viděti dalekou, tichou, osamělou, pustou krajinu. Na osamělém zeleně porostlém hrobě malého hřbitova leží dívka, bosa, prostovlásá. Když se hodně setmělo, přišel kostelník a ponocný, by odvedli Báru na hřbitov. My ho vídali začasté podvečer na hřbitově navštěvoval kryptu, ale vždy sám. Hřbitovem zazněl zvonek, poslední návštěvníci opouštěli tiše pole mrtvých. Posléze byly oči sice na hřbitov opřeny, ale duše na zcela jiných místech. Přišly jsme před kostel, okolo něhož hřbitov byl ohrazen zdí. Přes celý oheň setrval pak tam v širém poli za hřbitovem. Vzala dítě za ruku a místo do sadů kráčela k hřbitovu. Dívala se stranou, ke hřbitovu, a tváře měla růžové. Když konečně doběhla k hřbitovu, vrata byla zavřena. Ale strhla se nemírná soutěž ve hřbitovním kvítí. Na hřbitově volšanském ve společném hrobě Ant. Pak se zadívala do dálky někam za hřbitov. Jen jeho kolečkové křeslo na hřbitově. Na hřbitově volšanském ve s.
Pro zajímavost:
