Použití pojmu krajina ve větách.
Veškerá nádhera krajiny však nedokázala zaujmout mého přítele, který byl zabrán do nejhlubších úvah. Stavba hradu toho, a obzvláště kulaté věže, jest zcela přiměřena rozmnožiti tichou hrůznost krajiny. Jaroměře si mnoho nevšímala, poněvadž měla oči při loučení jen k domácí krajině obrácené. Mladší po krajině se ohlížel a hluboce vzdychaje, jednotlivá slova mluvil řečí nesrozumitelnou. Potrhané oblaky poletovaly po nebi a časem zachmouřený nad noční krajinou zašeřil plný měsíc. Uprostřed zůstala státi, zdvihla hlavu a nepohnuté oči hleděly nízkým oknem v dalekou krajinu. Přes zeď hřbitova na zad celým obrazem jest viděti dalekou, tichou, osamělou, pustou krajinu. Přes zeď hřbitova nazad celým obrazem jest viděti dalekou, tichou, osamělou, pustou krajinu. Zadíval se dolů na rozpukanou, vyčerpanou krajinu, šrafovanou slunečním světlem a stínem. Je tam překrásná krajina, má milá mladá dámo, a máme kouzelné staré venkovské sídlo. Vztýčiv se však na kolena, hleděl ouzkým, goticky klenutým oknem ven do šíré krajiny. Statisíce zachráněných však s unaveně postupujícím dnem vylézaly do okolní krajiny. Temná mlha halila celou horu v neprohlédne roucho a hluboké ticho bylo noční krajinou. Tvářnost krajiny se úplně změní v délce mnoha desítek až několika set kilometrů. Cestování neznamená jen přemísťovat se z místa na místo a vidět neznámé krajiny. Krajina tady má tak zvláštní ráz, jako by vás někdo vysadil na cizí planetě. Hned jsem poznal krajinu tuto, neprozradil jsem se však ani před průvodcem svým. Avšak nemusím snad říkati vám, že pro krajinu pobyt jeho velmi mnoho značí. Zvláštní ráz této krajiny se dobře hodil k chmurné náladě mého pacienta. Poprvé vidíme krajinu, kterou jsme se pachtili utopení pod korunami stromů. Navrátivše se domů vyhlíželi jsme z okna na krásnou krajinu podunajskou. Ona nevěděla, co jest krásná krajina, poněvadž nikdy nevyšla z města. Krajinu noc tichá kryje Dvanáctá hodina bije, Tiše mlčí starý chrám. Znalť krajinu podél celé čáry z Čech až do Vídně, i obyvatelstvo. Takové, o jakých jsem snil v dětství krajiny neznámé, neprobádané. Letí sokol, letí z daleké krajiny, letí, doletuje na rodné skaliny. Proměnlivá krajina kolem představovala pouze stín neměnné duše. Byla z naší krajiny a sloužila v Praze v domě, kde jsme stávali. Jednoho dne přijde do krajiny, která se mu povědoma býti zdála. Ford pozoroval ubíhající šedivou krajinu a na chvilku zaváhal.
Pro zajímavost:
