Použití pojmu křičet, vykřiknout ve větách.
Hrůzou jatý počal vysloužilec náramně křičeti, a vrávoraje, co mohl rychle ze zahrádky spěchal. Pak zase lezl přes cestu štír a děvčata zakroužily okolo něho, křičíce, že jedovatý. Noc byla černá, a ptáci křičeli kolem věže, na níž odbíjely hodiny půlnoc. Plna ouzkosti vyrazila ze sednice a začala po dvoře skákat a křičet až hrůza. Ještě když mě odtamtud odváděli, jsem slyšela, jak křičí, že je nevinen. Přiběhla domů a křičela na celý dům, že se strýc Ota rozvádí se ženou. Ale ona začala křičet, jako by ji na vidličky bral, a svolala celý zámek. Křičel jsem ale, což přivolalo dolů Josepha, a ten pak vzbudil ostatní. Možná že spal, nebo byl tak ochromen hrůzou, že nemohl ani vykřiknout. Nikdy jsem nekřičel o pomoc a nezáleželo mi na tom, křičí li druhý. Děti křičely, schovávaly se za babičku a babička nevěděla si rady. Když měly holky loktuše plné, křičely na otce, ale otec byl ten tam. Tak křičela žárlivostí rozvzteklená žena před užaslými hostmi. Vykřikl jsem ze spaní něco, co bych se jinak křičet neodvážil. Na doslech, když se křičí, odpověděla po chvilce uvažování. Barmánci dost zmateně pobíhali sem tam podél břehu a křičeli. Vykřiknouti se mu chtělo Bláhovče Jene, ponětí nemáš. Tuhle Mary zaslechla hluk a začala křičet z okna o pomoc. Zlynčujte člena těch prokletých Brakýřů! křičeli. Lidi křičí, že slyšeli, že je to dvanáct ku jedný. Zrádný podvodníku! křičel hlasem hněvem soptícím. Křičel, že shodí každého, kdo se odváží nahoru. Protože ses neptal! Křičel Max zpátky, zpanikařil. Nechci, abys křičel o milost nebo něco podobného. Chtělo se mi vykřiknout zoufalstvím a beznadějí. Snědl jí dvě tři misky, a přece křičel hladem. Chtěla vykřiknout, ale nedokázala popadnout dech. Všichni křičeli a mluvili jeden přes druhého. Adame, křičím, a tahám ho za fusekli zpátky. Vzpomněla jsem si, proč bych neměla křičet.
Pro zajímavost:
