Použití pojmu mařit ve větách.
Za chvíli vycházel z farních vrátek za Mařenkou muž vysoký, mohutného těla, trochu shrbený. Třída byla již na chodníku a Kačenka přistoupila do páru k Mařence Holé. Poslyšte, hrabě jsem zaměstnaný člověk a nemíním zbůhdarma mařit čas. Aby jí potěšení udělal, vyzkoumal, kde Mařenka je, a přivedl ji k ní. To bylo radostných slzí, to bylo ptaní! Nyní začala Mařenka vypravovat. Bratr Mařtoněk s ním nechtěl mluviti a s rychtářem také nebylo řeči. Přijeď se, Mařenko, podívat domů, abychom si o všem trochu pohovořili. Ráno, když Mařenka se probudila, bylo Viktorčino lože už prázdné. Věděla jsem, dříve nežli jsi mi psal, že je paní zahradnice Mař. Také Mařenka měla o vás starost, božínku, vždyť jste jako náš. Mařenka urovnala jí pod hlavou podušku, dala dobrou noc a lehla si. Chceš li si počkat rok na Mařenku, dám ti ji, je to dobrá hodina. Najednou ale vyjel na břeh a když se vracel do kéru, potkal Mařku. Jak můžete jít na takovou hadrotinu, máme li v Praze Mařáka. Milá Mařenko, dej ihned výpověď v místě a přijeď domů. Dobře, Mařenko, dobře, jsi hodná zdrávas vyřizovala. Po chvíli teprv se pán dověděl, proč Mařenka pláče. Mařenka utřela slze a radostí začala líbat pánu nohy. Mařenka proň běžela štípal právě na faře dříví. Dobře, Mařenko, dobře, jsi hodná zdrávas vyřizovala. Mařka byla špicová kobra, žádná ledovka. Mařenka si položila hlavu na jeho rameno. Pojď domů, Mařenko, mám hlad jako pes. Co je život? zadumala se slečna Mařka. Přijeď si, Mařenko, pro požehnání. Mařenka vedla ji jako slepou bábu. Je to Kristus a Maří Magdalena. Hezká , odpověděla Mařenka. To zas s Mařenkou nic nebylo. Maříme však čas.
Pro zajímavost:
