Použití pojmu odpustit ve větách.
Odpustíme snáze a spíše urážky osobní, než zlehčování toho stavu, jemuž náležíme. Chudý člověk, žebrák nesměl blízko dveří, aby prý nenadělal, odpusťte, vší. Vlastně by trestu hoden byl za jeho neslušný žert, ale odpustím mu i tenkráte. Milá Aničko! A odpusťte mému pesimismu, že vyrůstá až ku mstivému vzteku. Vraždu si dá vymluvit a odpustí mu, a méně závažný přečin ji pobouří. Král a královna také Marišku o odpuštění žádali, a ona všem odpustila. Nuže, odpustím ti i tenkráte, ale chraň se déle mojí milosti nadužívat. Pokuta, kterou jsem Ti uložila, že Tě rmoutí? Odpusť, to jsem nechtěla. Ach odpusť, milý pane! Já měla děsný sen a chytila se tvého křídla. Neklane, pan doktor odpustí, můžeš opravdu klidně odejiti, zastanu tě. Ta jí odpustila a od té doby, kde mohla, nápomocna jí byla v potřebě. Honem je strkám do kuchyně, aby odpustili, že nemáme v pokoji ustláno. Odpustila mu všecko, a on jí pak vypravoval, jak se všecko událo. Pane Holmesi, odpustíte mi, že znepokojuji vás takovou hloupostí. Když dorazili k brance klubu, byla už docela ochotna mu odpustit. Odpusťte! Psal jsem o věcech, které v srdci mém konce nemají. Protože mně bylo o tebe, jinak bych jim to nebyl odpustil. Přece mu musí odpustit, až uslyší, jak se věci mají. Odpusťte, milostivá paní, já vždycky přijdu z cesty. Jsem ale trochu rozčilený, a tak mi to musíte odpustit. Jistě, že by se mnoho dalo odpustit a mnoho vysvětlit. Petr prosil za odpuštění a Pán Ježíš mu odpustil. Odpusť, klepal jsem a zdálo se mi, že odpovídáš. Prosím, vznešený, odpusťte mému drzému jazyku. Máš mu odpustit, ale že to už nemohl přetrpět. Odpustili jsme mu, vždyť to svévolně neudělal. Dokonce si odpustil i poslední kousavou poznámku. Nedívej se tak zle, Tondo! Odpusť mně i Markovi. Pakli s vámi nesouhlasím, nuže, odpusťte mně. Budeto stát dvakrát tolik, ale odpusťte mi.
Pro zajímavost:
