Použití pojmu proboha ve větách.
Rychle, proboha! vykřikla hněvivým, naléhavým tónem, jakým lidé mluví, když mají strach. Jen se proboha nepouštějte do nového problému, když máte ještě nervy na cucky. Co chtějí, proboha? otázala se paní Lackersteenová nervózně. Houkněte někdo, proboha, na toho sluhu, ucedil pan Lackersteen. Ostatní se v duchu divili, co se to s ní proboha děje. Proboha, Cestovatel si potřásl rukou se starostou St. Jen mi proboha řekněte, kam zmizela lady Frances. Co to proboha dělají? chtěla vědět Elizabeth. Doufám proboha, že mi to budete s to říct. Nevím, co si strýc s tetou proboha pomyslí. Proboha, dej mi něčeho napít, řekl chabě. Proboha, Ettie, jednejte podle toho! zvolal. Proboha, už je později, než jsem myslel. Proboha, vždyť běžela přímo do rakve. Proboha, Holmesi! To už je nesnesitelné. Oběsil!? A proč, proboha? vykřikl jsem. Vodu! Proboha živého, vodu! křičel. Proboha! To je zajímavý přístup. Proboha! řekl Holmes s pochopením. Proboha, jen to ne! zvolal Bennett. Proboha, jen ne policii! řekla. Vstaň, proboha, vstaň! zvolal. Proboha! zvolal Holmes užasle. Ne, proboha ne, Jacku! volala. Proboha! zvolal můj pacient. Proboha, Holmesi! zvolal. Proboha, to ne, pane. No proboha! zvolal. Proboha! zvolala.
Pro zajímavost:
