Použití pojmu promluvit, povídat ve větách.
Povídka Sedmikráska je inspirována ženskou četbou a hagiografií, oslava lásky, tématizace mariánského kultu. Bych však důvěru Tvou splácejíc, ji rovněž zasloužila, musím též promluviti o dobách minulých. Aneb sesedli všecky do kolečka a nejstarší husopas neb husopaska musela povídat nějakú smyšlenku. Když jí bylo sedmnácte let, povídalo se, že je nejkrásnější panna v celém království. Uvyklý na takovéto kata svého chování, kráčel Václav beze slova promluvení v byt svůj. Několik vteřin ze sebe nedokázal vydat slovo, a když konečně promluvil, bylo to anglicky. Na druhý týden půjde náš pacholek pryč, myslila jsem, kdybyste s ním ráčil promluvit. Elška se zamlčela, růměnec polil jí tvář po chvíli povídala, podávajíc ruku Báře. Obrátiv se, kráčel mladý cikán bez promluvení stranou k zámku okolo něho ouředníci. Povídat si s bělochy, a to nejraději o sobě, bylo Francisovou hlavní životní radostí. Markyta povídala, co věděla, a co nevěděla, s tím odkázala tazatele na kmotra Bártu. Když to žena doma Petrovi a Pánu Ježíši povídala, řekl Pán Ježíš, že půjdou. Když uslyšel slabý zvuk startujícího raketového motoru, promluvil, aby ho překryl. Vrátka zandám ale to vám povídám, nikomu neotvírejte, dokud můj hlas neuslyšíte. Když promluvila, zněl mu její hlas mnohem líbezněji než předtím zpěv slavičí. Jak začnu povídat, přestává hned všecko skotačení a ticho bývá jako v kostele. Povídala jim, jaké má pěkné květiny, a zvala je, aby se přišly jednou podívat. Vy jste ukázala, jak se povídky dětem povídati mají, aby ušlechtily mysl i srdce. Starý člověk podobá se dítěti, a děti, jak víte sami, rády mají povídačky. Ale co povídáte, je rouhání a křivda, zdá se mi, že sobě nejvíce ubližujete. Černý nemají u Turků a Turek povídal, že se nenosí, poněvadž rádi flekatí. Sloužící přijda nazpět povídal pánovi svému, že jsou v chaloupce dva němí. Jednou, to jsem ještě byla malá, povídali si strýčkové anekdotu o Napoleonovi. Text povídky Baruška vychází z díla Básně a první prósy NĚMCOVÁ, Božena. Já jí povídala, že znám ty slasti na podobných pečínkách, což ji těšilo. Jsou názory, že jde o nejkrásnější romantickou povídku v české literatuře. Paní povídala, jak ten člověk vypadal, a pán sedna na kůň, uháněl za ním. My jsme se znali dávno, my jsme rozuměli jeden druhému i beze slova promluvení. Promluvila s ním kamarádsky, když ho potkala, a dala mu pokoj, když se učil. To musí míti člověk filipa! No ale nechme toho a promluvme o něčem jiném.
Pro zajímavost:
Povídky (Černý kocour literatura,
Povídky malostranské literatura,
