Použití pojmu skála, šutr, kamínek ve větách.
Černé čedičové skály podobaly se předpotopním zvířatům, po nich asi bloudí duchové a čarodějníci. Ke skále připřený ležel jsem na několika kameních nad šplouchající vodou, ani nepozdřímnuv. Vltava, na kolmém břehu přilehající vzhůru ke skále domky, kostely, posléze za řekou skaliny. Byli zřejmě skálopevně přesvědčeni, že až půjdou nahoru do kopce, potkají Maxwellova ducha. Řekl jsem už, že jeho alpinistická hůl zůstala opřena o skálu, přečnívající nad stezku. Cesta se všelijak klikatí, stoupá, klesá k řece, vede bizarními skalami, ale není namáhavá. Boleslav, otec Jaromírův a Oldřichův, bez smyslů přijde slepý se skály s rozžatou loučí. Arthur seděl na vysoké skále a pozoroval hřmící moře, tříštící se o skalní výspy. Chci jen říct, že zatím bych nerozeznala Magratheu od obyčejného úlomku studené skály. Když se zčeřená voda vyjasnila, viděli jsme, že se zachytil na onom skalním výběžku. Odpovídal mi jen můj vlastní hlas, odrážející se s dunivou ozvěnou od okolních skal. Jednotlivé těžké kapky padaly s listí stromů lesních a s křovin po skalnatých zdech. Třpyt slunce na šesti blyštivých telefonech, vyrovnaných na kraji jeho skalní koupele. Já se nepamatuji, že bychme kdy byli jeli takovýmto mezi skalami průlomem na Křivoklad. Holmesova alpinistická hůl byla stále ještě opřena o skálu tam, kde jsem ho opustil. On se zdržuje na vysoké skále nad černým mořem, kam ještě noha lidská nevstoupla. Celou noc cesta jejich vedla spletitými soutěskami po klikatých, skalnatých stezkách. Časem stanula na vyvstávající skalině, časem po jednotlivém spouštěla se křoví. Já chci, abys mně do rána skálu, která nám vzadu celý zámek zaclání, odrovnal. Přišel do sídelního města, které bylo nedaleko skály, a dal se u krále ohlásit. Na obrázku byla stromovím porostlá skála, od jejíž paty se odrážely vlny moře. Kdyby to byl býval Skalpel nebo Časopis britských lékařů, bylo by mi to pomohlo. Skály se rozstupovaly a opět sbližovaly jako by zavíraly přístup na vrchol hory. Bratrovými stroji drtí teď skály v prsť a jinak v rolnictví hledá zapomenutí. Vtom vylítla z tohoto bílá holubička, zatřepala křídloma a ze skály ulítla. Pokraj lesa pode skalou Stálo dvé zlých zákeřníků, Po loupeži dychtivých. Tak v rozplakaném jitru chladná mlha doléhá na skalnatá prsa strání tvých. Ted jdeme po suchém skalnatém svahu rozpáleném sluncem, kde jsou jen křoviny. Jestli mne ale, babo, nenecháš spát, tedy vstanu a hodím tě se skály dolů. Voda z rozteklého sněhu ve skalnatých úsecích zmrzla a vytvořila náledí.
Pro zajímavost:
