Použití pojmu synku, chlapče ve větách.
Svého malinkého synka, který v nárazové vině střely Tomahawk pukl jako švestka. Tak se drž, chlapče, skočíme si něco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru. Tak mluvě strčil synka kupředu, který bez ostýchání chlapcům ruce podával. Pojď, chlapče, se mnou, doneseme psíka k paní, budou ho snad již hledat. Každý z těch mladých synků šťasten byl, když se na něho usmála. Netrvalo to dlouho, přivedl Bárta do sednice vojáka a selského synka. Na první pohled se pozná, že je hluboce oddána manželovi i synkovi. Valdisi? Kde jsi, chlapče? Odstraň nůž toho zrádce. Chlapče, já jsem jediný Captain z celého Jevíčka. Nebylo by správný, abych ti eště říkal chlapče. Inu chlapče, kdo čeho dost má, rád tím plýtvá. Musíš se přestat zabývat minulostí, chlapče. Od ty doby, chlapče, jsem neměl chvílu pokoje. Nuž a ty, synku, hybaj, nech se Katuša chystá. Běž, chlapče, pro žandáry, káže rychle. Proč? Jen se rozhlédni kolem sebe, chlapče. Pojď sem, chlapče, volal ho otecky Gelnaj. To bys koukal, chlapče, jak on ji vylízal. Hej chlapče, možná tě budu potřebovat. Marvine, chlapče, zahlaholil vesele Zafod. Začpak je ten kužel, chlapče? ptala se. Tam se nejvíce mluví malayan, chlapče. To víš, chlapče, to člověku nedá. Nesuď mě příliš tvrdě, chlapče. Nebojte se, chlapče, nebude to bolet. Pověz mu, co jsem ti řekl, chlapče. Tady, chlapče, vyměníme si strany. Počkej, chlapče, něco ti ukážu. To je vědecky dokázáno, chlapče. To já nemůžu jmenovat, chlapče.
Pro zajímavost:
