Použití pojmu témbr, odstín, nádech, tón ve větách.
Varhanový tón barevný, ale se šerými rembrandtovskými odstíny. Praha byla ztichlá, mikulášská báň smaragdově zelená, jemné mlhy se rozplývaly do stříbrných odstínů. Byla bílé, perleťové pleti s nádechem ruměnným a černých, lesklých vlasů co nejjednodušeji upravených. Ušlechtilá její horlivosť a jemný ton povzbuzovaly účinně mysl všech tehdejších upřímných vlastenců. Má nejdražší Toninko! Srdéčko mé nejrozkošnější! Pěkné dnešní nedělní ráno nemohu lépe slaviti. Za okamžik sem slabě dolehly zavřenými dveřmi ložnice táhlé, úpěnlivé tóny nesmrtelné melodie. Říkal to žertovným tónem, ale stažená hustá obočí prozrazovala jeho zklamání a podráždění. Tonda přistoupl k nedovřeným dveřím, světelnou škvírou spatřil Marka s injekční jehlou v ruce. Tondova dychtivost po Martě a dítěti byla brzděna úzkosti, sevřeným srdcem, přeplněným láskou. Barva licí jejích jako nádech na zralých broskvích, ústa pak jako purpur květu granátového. Rychle, proboha! vykřikla hněvivým, naléhavým tónem, jakým lidé mluví, když mají strach. Ponořil jej do zkumavky a papír se okamžitě zbarvil do mdlého, špinavě nachového odstínu. Jaké ztroskotání na souši i na moři, Tondo! Gusta jednoho krásného, deštivého dne utekla. Ony nebyly prodavačky, bůh uchovej, ony byly slečny z crěme společnosti, jež udávají ton. Haninku velice těšila Tvoje srdečnost i byla jí důkazem budoucího štěstí Tvojí Toninky. Marta, hluboce zardělá, jemně se usmála, oči rozevřela, vítající ho oči, Tonda zbledl. Pan Bennett to pronesl vyčítavým tónem, neboť Holmes zcela očividně vůbec neposlouchal. Vadnoucí růže? Červánky? Požár? Rozlitá krev? Nic z toho, a přece odstín toho všeho. Mluvila tiše, chodila po špičkách, Tonova postýlka byla přenesena do vedlejšího pokoje. Tonda, odcházeje, spatřil na ulici ve stínu s přitisknutým kloboukem do očí Jana Marka. Když se Tonda loučil s Annou, světlo luny vykouzlilo na Vltavě medově světlé varhánky. Takový blížící se soumrak ještě nebyl, Ando, onehdy s Tondou nebyl tak hluboce modrý. Mluvil klidným tónem, ale měl zvláštní rezavý hlas, který působil velice hrozivě. Náhle do hlubokého klidu zahrady až hmotně temnou barvou vešel tón, druhý, třetí. Marta přišla! Konečně k Tondovi přišla sama! Rozzářil se, všecky vrtochy zmizely. Toninko! Toninko! tenkráte hrozím já prstem a hněvám se, ano skutečně se hněvám. Každý nerv můj již po Tobě volá, napjat jako struna k nejnemožnějším tónům. Tón těch slov byl tak neobyčejně podivný, že jsem se na něho pátravě podíval. Neklan odešel po obědě k Tondovi, paní Mezerová s Mančou na výlet do Podbaby. Budeť ono moudřejší, když se k Tonince samé o tuto věc s prosbami obrátíme.
Pro zajímavost:
Tonga zeměpis,
at Tony's house anglicky,
tonne f francouzsky,
