Hledáte uctivý = zdvořilý?

Použití pojmu zdvořilý ve větách.

Říkám mu gentleman pouze ze zdvořilosti, jinak působil spíše dojmem úplně obyčejného člověka. Hlas byl starý, zdvořilý, téměř okouzlující, ale nesl neomylný výhružný podtón. To jsou lidé vychovaní ke zdvořilosti a jistě to slouží celému národu ke cti. Sedlák jda okolo nich, pozdravil zdvořile, aniž by si jich byl více povšiml. Patří k ní i zdvořilost, úcta k stáří i šetrnost k mrzákům. Tak zdvořile doložil a pannám se poklonil, které odcházely. Když od stolu vstali, zdvořile selce poděkovali a šli dále. Bez jakýchkoliv zdvořilostí za sebou Hoffyd zabouchl dveře. Obrázek mě upoutal a zdvořile jsem před ním zůstal stát. Neklan je zdvořilý obchodník, ale dnes příliš stručný. Budu poslouchati rád, celou duší, nikoli ze zdvořilosti. Číšník se usmál jako hodný, zdvořilý číšník. Zdvořilý sluha v livreji však závěs opět zatáhl. Vypadáte nesvůj, vyjádřil muž zdvořilou účast. Vzhledný panáček se bystře a zdvořile uklonil. Nedokázal odpojit zdvořilostní obvody dveří. Přeskoč úklony a zdvořilosti a začni psát. Počítač po zdvořilé pomlce pokračoval. Byl uhlazený, zdvořilý a cílevědomý. Zdvořilá slova ti docela jdou, Seyonne. Pan Lebeda zabručel něco zdvořilého. Zmatený Aleksander zdvořile přikývl. Tedy zdvořilá faleš? Jak zajímavé. Bylo ujetý snažit se být zdvořilý. Kessell se zdvořile, hluboce uklonil. Princ promluvil zdvořile, ale pevně. Malý muž se na mě zdvořile usmál. Prosím? zeptal se stařec zdvořile. Troška zdvořilosti mne nezabije. Nebyl zdvořilý ani nezdvořilý.

Pro zajímavost: