Použití pojmu bílá čokoláda ve větách.
Proto moudrá matka nepodává dítěti před samým uložením ani bonbonů ani čokolády, ani koláčů. Maminka Žofinčina, kulaťoučká, maličká, častuje nás čokoládou. Byl to jeden z těch čokoládovomedových blahosklonných úsměšků. Poté jsem se vynořil se svazečkem čokoládové a stříbrné barvy. Lodě, které páchnou rozpáleným dřívím, dehtem a čokoládou. Pan Vácha sáhl do kapsy a vylovil kus čokolády. Namířil čokoládou do pusy i se staniolem. Háječek byl rozkvetlý červenými šátky, modrými zástěrami chlapců, bílými košilemi, a pestrým vyšíváním. Byla bílé, perleťové pleti s nádechem ruměnným a černých, lesklých vlasů co nejjednodušeji upravených. Bílý řásný šat, až přes bosé nohy dosahující, byl přepiatý černým, stříbrem protkávaným pásem. Okolo zdí stály na zelenomramorových podstavcích bílé sochy sádrové, představující mytologické osoby. Předsíň byla vyložena bílými mramorovými dlaždicemi, uprostřed stál vkusně pracovaný kulečník. Anna spatřila zelený trávník u bílého domu, záhony růží, vysoké modré nebe, zapadající slunce. Podél okraje stolu se za bílou můrou plížila drobounká, průsvitná, jakoby želatinová ještěrka. Mezi černým mračnem bílé skví se pruhy, co na příkrově, hrůzněji vyvyšujíc hloubi mračen. Vichr plápolal bílým rouchem jejím, a strašnou přísahu zanášela bouře daleko se rtů jejích. Bílá ruka jí visela přes opěradlo a celé držení těla svědčilo o melancholickém zadumání. Krásné oči, krásně zarámované, bílá a nachová pleť bez líčidel, postava vysoká, statná. Venku za nízkým, bíle natřeným plotem čekal kočárek, do něhož zapražen byl pár hřebců. Hromotluckýma rukama a nohama a hustými bílými řasami trochu připomínal tažného hřebečka. Silnice vedla do mírného svahu, na kterém stála doširoka rozložená, bíle omítnutá budova. Wird jedoch gerade ein Programm mit Bildauswahl angesehen, werden Videospuren eingeblendet werden. Na bílém zápěstí vyvstávalo pět rudých skvrnek, otisky palce a ostatních čtyř prstů. Černý opasek svíral outlé tělo a černá sponka přepínala krásné, vysoké bílé čelo. Druhý den časně ráno zavolala stará Milostína do dvora a kázala vyvésti bílého koně. Pili, jedli, byli veselí, jen nevěsta plakala a ženich tiše ležel na bílých poduškách. Zahlédl jsem ještě záblesk jeho jedovatých, výhružných očí v bílé zpěněné vodě. Tu se octne mezi nepřáteli jinoch v bílých šatech, zlaté přílbici s bílým chocholem. Naposled vybrala z několika zástěr jednu bílou vyšívanou, a vidouc, že k sukni sluší. Užasl, dotkl se svýma bílýma, táhlýma rukama rudé kožené vazby, ale neotevřel knihy.
Pro zajímavost:
