Použití pojmu lítost ve větách.
Vztek a lítost střídaly se v prsou Valentinových, když důstojníka spatřil. Jarda zamrkal poplašeně očima, hrdlo se mu stáhlo lítostí, rty se zachvěly. Srdce mi hořem a lítostí div nepuklo, když jsem vaši žalost viděla. Ale bezmocná lítost není ani ctností ani statečností ani láskou. Nejdřív, jak už jsem řekl, se mne zmocnil pocit lítosti a hrůzy. Jiříček však ani muk, ani jedinkým slovem lítosti neprojevuje. Jak je nehezký, sešlý, zničený, pomyslila jsem si s lítostí. Nic k němu necítím, akorát soucit, lítost, povinnost. Zaplavila mě lítost, horko, opravdu nic o něm nevím. Nedokázal bych čelit jejich lítosti a pokrytectví. Mne pojala lítost, jako bych byl vraždu spáchal. Ve válečníkově srdci není místo pro lítost. Cítila jsem velikou lítost pro toho člověka. Veliká lítost zaplavila mi hrdlo, prsa, oči. Její oči naplnil téměř lítostivý výraz. Mistr krejčovský nakloní lítostivě hlavu. Nohy se jí třásly únavou a rty lítostí. Veliká lítost a úzkost zalila Holuba. Její slova byla prosycená lítostí. Opravdu? odvětil muž lítostivě. Zabíjíš snadno a bez lítosti. Nezbyla ve mně žádná lítost. Nechci tvoji lítost.
Pro zajímavost:
