Použití pojmu zármutek, lítost, smutek ve větách.
Starost, zármutek soužily mladou ještě paní příliš začala postonávati, až opravdu ulehla. Jaký důvod? Chtěl jí oznámit, že čin byl vykonán, anebo jí snad způsobit zármutek. Takový zmatek a zármutek byl po celém městě, neboť každý královskou rodinu miloval. Nyní byli zase všickni šťastni! To ale netrvalo dlouho, a nový zármutek jim nastal. On byl jako socha kamenná, vyobrazující nejhlubší smutek, předchůdce zoufalství. Dnes zase vítr zpívá a odvívá všechen zármutek, již se brzy viátím k Tobě. Vztek a lítost střídaly se v prsou Valentinových, když důstojníka spatřil. Jarda zamrkal poplašeně očima, hrdlo se mu stáhlo lítostí, rty se zachvěly. Pohledy většiny spolucestujících však vyjadřovaly smutek a spoluúčast. Tak nějak jsme zladili zármutek těch nepřítomných do bolestného klidu. Srdce mi hořem a lítostí div nepuklo, když jsem vaši žalost viděla. Dívala se na něho šťastně, vidouc, že s jeho tváře zmizel smutek. Ale bezmocná lítost není ani ctností ani statečností ani láskou. Nejdřív, jak už jsem řekl, se mne zmocnil pocit lítosti a hrůzy. Jiříček však ani muk, ani jedinkým slovem lítosti neprojevuje. Jak je nehezký, sešlý, zničený, pomyslila jsem si s lítostí. Divoký a nebezpečný výraz nahradil smutek a odevzdání. Nic k němu necítím, akorát soucit, lítost, povinnost. Jako vždy vyvažoval radost v Blaisově výrazu smutek. Zaplavila mě lítost, horko, opravdu nic o něm nevím. Teď z ní však všechen předstíraný smutek spadl. Nedokázal bych čelit jejich lítosti a pokrytectví. Starost i smutek rozehnal vítr a rozepjatá křídla. Jakýsi hluboký zármutek hryže stále srdce její. Mne pojala lítost, jako bych byl vraždu spáchal. Ve válečníkově srdci není místo pro lítost. Únavu, zármutek, žal, jakoby to skoro uvítal. Sejdeme se znovu, až uplyne čtyřdenní smutek. Pozoroval zármutek zračící se mi v obličeji. Cítila jsem velikou lítost pro toho člověka.
Pro zajímavost:
