Použití pojmu zasmušilost, smutek ve větách.
Když ho taková nálada posedla, upadal prý na celá dny do bezvýchodné zasmušilosti. On byl jako socha kamenná, vyobrazující nejhlubší smutek, předchůdce zoufalství. Pohledy většiny spolucestujících však vyjadřovaly smutek a spoluúčast. Dívala se na něho šťastně, vidouc, že s jeho tváře zmizel smutek. Divoký a nebezpečný výraz nahradil smutek a odevzdání. Jako vždy vyvažoval radost v Blaisově výrazu smutek. Teď z ní však všechen předstíraný smutek spadl. Starost i smutek rozehnal vítr a rozepjatá křídla. Sejdeme se znovu, až uplyne čtyřdenní smutek. Jaký těžký smutek života. Zahnal jsem však smutek.
Pro zajímavost:
