Použití pojmu Love (Jane) ve větách.
Přijímaje zpověď Janovu opravdu bratrsky, otevřenou duší, přece nepřestal mysliti na úžasnou Aninu zprávu. Maminčiny mozolnaté, věrné, teplé, Janovy táhlé, jemné, odplouvající jako oblak v záchvěvu světel. Nejradeji se sdrzují na otevrených pláních, kde dokázou vyvinout úctyhodnou rychlost pri lovu koristi. Jana Nepomuckého, pod zelenými lípami, uchystán moždíř, okolo něhož houf výrostků stojí. Nejbližší kostel měla svatého Jána Nepomuckého a do toho vždy chodila k patronu českému. Zvolna a s očividnou ošklivostí vykročil ke dveřím jako lovec plížící se za kořistí. Mezitím Ferrier, zotaviv se z útrap svých, vynikl jako užitečný vůdce a neúnavný lovec. Jana Nepomuckého v čistě vyprané rochetce a s obligátní fialovou barvenou pentlí na krku. Pěkná stará bryerka s dlouhým náustkem z materiálu, kterému trafikanti říkají jantar. Jak vesele a hravě přišla po prvé k Janovi, odvážlivá noční návštěva s kamarádem. Před sňatkem blouznívala o dítěti a strhla i pochybovačného Jana do rodinného deliria. Tonda, odcházeje, spatřil na ulici ve stínu s přitisknutým kloboukem do očí Jana Marka. Princezna leknutím vykřikla, když Janka spatřila, neb myslila, že sám čert pro ni jde. Náhle spatřila jsem za třemi řadami křížů a pomníků Jana Marka, opřeného o strom. Poznala jsem hned podle způsobu doteku na elektrický knoflík, že přichází Jan Marek. Já musím, matinko, na lov, musím tu překrásnou laňku dostat, sice sám touhou zajdu. Je mozné jim téz nabídnout malého dinosaura, aby zaroven uspokojili svou touhu lovit. Pes Baskervillský přeložil František Gel, Údolí strachu přeložil Jan Zábrana il. Zvedli jsme se s balvanů i obrátili jsme se k domovu, zanechavše beznadějného lovu. Návraty Janovy k Anně netrvaly, vždy uvěřil v ryzost nových útoků na své srdce. Anna šla od moře, jak kdysi snili s Janem na smaragdovém trávníku pod Karlštejnem. Jan přiskočil a viděl v lůžku plno perlí, které se z Mariiných oček kotálely. Neudělejte mu to! Vždyť já nemám jinou radost na tom světě než mého Janouška. Což je to všechno plátno, paní Kateřino, mně zůstane Janoušek vždy co dítě. Sotva dořekl, zavzněl silný hlas lovecké trubky a rozléhal se silně oužlabinou. Jak Monika Janovská sklenula své lásky v posvátný chrám radostně, nenáročně. Časné ráno byla princezna u Janka, by se podívala, daleko li je s přebíráním. Byť byli sebe bystřejší, nejsou bystří dost, aby přistihli lovce washoeského. Mezi hostmi sedělo také několik panáčků, kteří se o Janovu dceru pokoušeli. Chybili velice! Večer přišli lovci, jak se zdálo, těžce zarmouceni nazpátek.
Pro zajímavost:
Jan Neruda literatura,
Jiří Voskovec Jan Werich literatura,
der Januar německy,
