Použití pojmu omluvit se (za) ve větách.
Také pana Tomana pozvala paní Kateřina, s omluvou, aby poctivým jich stolem nepohrdl. Omluva se podává děkanovi, který o jejím přijetí s konečnou platností rozhodne. Neznámý ke mně vztáhl obrovitou opálenou pravici a několika slovy se omluvil. Rada Šedivý se na chvíli probudil, zamumlal omluvu a podíval se na řečníka. Musím se vám tisíckrát omluvit, že jsem pochyboval o vašich schopnostech. Smutně jsem potřásla hlavou a omluvila se, že mu přidělávám starosti. Myslím, že mi dlužíte buď omluvu, nebo vysvětlení, pane Shaftere. Posléze se však zahanbeně omluvil za svou slabost a náhle vstal. Přílišné žvanění nebo omluvy mohly situaci jenom zhoršit. Omluvíte mě na chvilku? řekl Flory Elizabeth a dopis otevřel. Nedokázal jsem čelit jejímu zkoumavému pohledu nebo omluvě. Ale jestli mě na chvilku omluvíte, prohlédnu si podlahu. Tím nestává se vsak válka vůbec nějak omluvitelnou. Zatelefonoval mu, omluvil se mu a povídali jsme si dál. Lehce, omluvně zakašlal, aby upoutal Floryho pozornost. Wulfgar trhl omluvně rameny a uniklo mu zachechtání. Pro neuvážené chování však neexistuje omluva. Micum s vědoucím pohledem jeho omluvy odmítl. Zamumlaná omluva se ozvala odněkud zpoza mě. Spíše naopak, já bych se měl omluvit tobě. Se zoufalými omluvami odříkal Jan schůzku. Laskavě mě omluvte, musím se věnovat lidu. Zafod zamumlal rozpačitou a zmatenou omluvu. Potom se omluvila a zmizela dveřmi nalevo. Chtěla jsem mít pro jeho zabití omluvu. Ale popáleného worga omluvy nezajímaly. Neustále jsem mumlal ponížené omluvy. Jenže to právě není žádná omluva. Tohle volalo přinejmenším po omluvě. To jsem já, Polano, bručí omluvně.
Pro zajímavost:
chválit (za) španělsky,
nalézat se španělsky,
Kudy se dostanu k? španělsky,
procházet se (po) španělsky,
zpoždění španělsky,
moučník, zákusek španělsky,
mýt se španělsky,
