Hledáte zádumčivý = melancholický, zasmušilý?

Použití pojmu melancholický, zasmušilý ve větách.

Bílá ruka jí visela přes opěradlo a celé držení těla svědčilo o melancholickém zadumání. Policista z vesnice, vysoký, upjatý a melancholický muž dosud hlídkoval v osudné místnosti. Vstala jsem s bezbožným, melancholickým vzdorem, doběhla jsem k stromořadí švestek. Přednostovi jeho mokré bílé kalhoty melancholicky pleskaly o nohy. Někdy zvuky byly souzvučné a melancholické. Jasnovidec souhlasně a melancholicky pokynul. Když ho taková nálada posedla, upadal prý na celá dny do bezvýchodné zasmušilosti. Neviděl jste, jaký se z něho stal náladový, zasmušilý, nevrlý člověk. Uběhla hodina a po cestě se přiloudal zasmušilý Ind hnědý jako hlína. On byl zasmušilý, ale pokojný, jedině mne o podobiznu mou žádal. Měli ho rádi, ač byl vždy trochu zasmušilý a málomluvný. Výraz tváře na jeho stáří až příliš zasmušilý byl. Dáma na nikoho nemluví, je zasmušilá, dá se na pití. Na zasmušilé tváři se mu rozhostil zasněný úsměv. Zlomilo jí to další žebro, přiznal zasmušile. Přiběhl ke mně, zasmušile sklánějíc hlavu. Slavíka se zmocnila zasmušilá netrpělivost. Vedle ní stál doktor s čelem zasmušilým. Gerič trčí zasmušile ve dveřích. Wulfgar si též tvářil zasmušile. Odjedu, odpověděl zasmušile. Chirurg zasmušile pokynul. Aleksander byl zasmušilý. Mydri zasmušile mlčela. Hordubal se zasmušil.

Pro zajímavost: