Použití pojmu smutný,á ve větách.
Blahovůle dává vzniknouti těm nesčíslným darům, jimiž člověk bohatý chtěl mírniti smutný osud nešťastných. Minul zase smutný týden a to malicherné týrání svíralo šlechetné srdce Baruščino. Veselo tu bylo, když tu žilo mladoženstvo, ale nyní vidím tu smutný každý kút. Zdola zněl smutný hlas zvonku, upomínaje lid po klekání na modlitbu za zemřelé. Rázem se probudila ze svých smutných snů a veliké ruce rozehrály psací stroj. Chalupník přišel domů celý smutný, pověsil klobúk na hřeb a sedl za stůl. Byl to zjev chorobný, snad kulturně historicky zajímavý, ale dějinně smutný. Pokládal za nutné doprovodit to povzdechem, ale smutný už tak důsledně nebyl. Po chvíli opět bylo slyšeti několik smutných zvuků s protějšího kopce. Ještě že smutný Malý princ už dávno našel cestu zpátky na planetku B. Dlouhý stlumený ryk, nevýslovně smutný, ozval se s bařiny. Smutný tón jejího hlasu však vypovídal něčem jiném. Už se nikdy nespatříme, řekla si se smutným úsměvem. Slabý, smutný zvuk, zdánlivě bez určitého ohnisku. Pes pohlédl smutnýma očima z jednoho na druhého. Lída sklonila hlavu pohybem smutným a spanilým. Spadlo několik smutných dešťových kapiček. Nad alabastrovou hrobkou stál smutný rytíř. Můj nynější život je velmi smutný! XVIII. Od města jde průvod, malý, smutný průvod. Nemohla jsem se zbavit těch smutných očí. Všude hladina se smutným mrtvým povrchem. Klia ho přivítala smutným pousmáním. Smutný příběh, námět pro balady. Nechci, abys byl kvůli mně smutný. Pravíte, že jsem smutný atd. Levan je smutný člověk.
Pro zajímavost:
