Použití pojmu smutný, zarmoucený ve větách.
Blahovůle dává vzniknouti těm nesčíslným darům, jimiž člověk bohatý chtěl mírniti smutný osud nešťastných. Jeho zachmuřená, hlubokými vráskami protkaná tvář se zdála ještě smutnější a vážnější než dřív. Já nemohu posud ani o smutné té skutečnosti přemýšleti, bych nejtruchlivějším citům nepodlehla. Vojevodské mrtvoly přistírají příkrovem, Břetislav vychází z hrobky smutná hudba z venku. Radostné jásání lidu a laskavé objetí drahé milenky vyjasnilo ale brzy smutnou jeho tvář. Já nevím, jaké to děvče nyní je, brzy veselá, dovádivá, hned zase zamyšlená, smutná. Zatím bylo v zámku smutné loučení a zástup lidstva vyprovázel ubohou Zdoběnu z města. Ještě smutnější než předešlý den chodil po hradě a žádný s ním vydržet nemohl. Bylo více gentlemenů, kteří znali smutně poměry mé, i sdružili se, aby mně pomohli. Minul zase smutný týden a to malicherné týrání svíralo šlechetné srdce Baruščino. Pak teprve smutně mažu pryží a střízlivě znova kreslím, správně, podle měřítka. Smutně hleděli na jednoho z domorodců, jak zamračeně postrkuje zbývající písmena. Smutna, že se nemůže svému vysvoboditeli odměnit, vracela se Slavěna s otcem domů. Mezi těmito označenými místy a kol nich rozkládají se smutné močály bez života. Ode dne, kdy návštěvu svou ohlásil, čilo a veselo bylo ve smutné jindy domácnosti. Veselo tu bylo, když tu žilo mladoženstvo, ale nyní vidím tu smutný každý kút. Mívám i touhu, být hodně smutná a moci se pro někoho hodně žalostně rozplakat. Zdola zněl smutný hlas zvonku, upomínaje lid po klekání na modlitbu za zemřelé. Scotland Yardu je beze mne smutno a v podsvětí by zavládlo nezdravé rozjaření. Rázem se probudila ze svých smutných snů a veliké ruce rozehrály psací stroj. Chalupník přišel domů celý smutný, pověsil klobúk na hřeb a sedl za stůl. Byl to zjev chorobný, snad kulturně historicky zajímavý, ale dějinně smutný. Pokládal za nutné doprovodit to povzdechem, ale smutný už tak důsledně nebyl. Kol rozkvetlé máje stehlík polétává, Ty li to, Milvoji, smutně provolává. Hedvika zavrtěla smutně hlavou ,Neptej se mne, sestro, to jsem již zapomněla. Smutně a vášnivě zavěsily se jeho výrazné tmavé oči na tvář Libušinu. Smutně se s koníčkem rozloučila smutně skvostný šat do truhličky kladla. Dajte, bratří, ohlas smutnému otcovi, že sem padl věrný vlasti i královi. Musím zaznamenati ještě jednu příhodu z nevlídného a smutného dne toho. Smutné z hor hučí větříku vání, Nad jejich hrobem již les se sklání.
Pro zajímavost:
